Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sv. Martin a lampiónový průvod

7. 11. 2011

 

Lampión je papírová barevná svítící lucerna . Lampiony mohou mít různé tvary.   Nejjednodušší typ je papírový vak se svíčkou uvnitř. Používají se zejména v Číně a Japonsku a také po celém světě při oslavách . První využití bylo známo v armádě jako signalizační zařízení, protože byly vidět z velké dálky, dnes jim říkáme lampióny štěstí .

 

Jak se z Martina stal sv. Martin
Podle legendy se Martin narodil asi před šestnácti sty lety na území dnešního Maďarska a jako syna římského úředníka ho čekal ho život římského vojáka. Sloužil na různých místech Evropy u jezdectva a jezdil na bílém koni, až se během jedné kruté zimy dostal do města Amiens, kde u bran seděl žebrák a prosil o almužnu. Nikdo se nad ním neslitoval, až na Martina, který rozsekl svůj plášť  na dvě části a jednu z nich ubožákovi daroval. Následující noc se mu zjevil Kristus oblečený právě do této poloviny pláště. Pravděpodobně pod vlivem tohoto zjevení přijal Martin na Velkou noc roku 339 křest a rozhodl se zasvětit svůj život Bohu.  Stal se biskupem v Tours a svůj život zasvětil všem potřebným a založil první klášter na území Francie. Je taká  patronem vojáků, koní, jezdců, hus a vinařů . A to je prý důvod, proč bývá Martin nejčastěji zobrazován na koni a ve vojenské uniformě s polovinou pláště s žebrákem u nohou.

 Svatomartinské hody

Martin je  tradiční svátek rolníků, kterým definitivně skončil letní pracovní rok .

V tuto dobu končila lidem, kteří pracovali u velkých sedláků, služba a dostávali zaplaceno za

své služby, mnoho jich v těchto oslavách velkou část peněz propilo a projedlo.

Svatomartinské hody bývaly časem hodování a bujného veselí. Sklizeň je pod střechou a za dveřmi je první Advent s předvánočním půstem, a tak bylo třeba oslavit bohatou podzimní úrodu. Tento příjemný zvyk dobrého jídla a pití přetrval do dnešní doby .

 Svatomartinské víno

Podle lidové pranostiky nám má svátek sv. Martina přinášet první sníh, ale tento den očekávají s napětím i milovníci vín, protože 11. 11. v 11 hodin se mají otevírat první láhve mladého vína, pocházejícího z podzimní sklizně, tzv. Svatomartinská. Jestli to dnešní vinaři dělají přesně s šesti magickými jedničkami nevím, ale jak říkají , pokud se Svatomartinské víno vyvede, znamená to, že bude kvalitní celý ročník.

 Ukejhané husy

Ke svátku sv. Martina neodmyslitelně patřila dobře vykrmená a upečená tzv.Martinská husa. Původ spojitosti mezi svatým Martinem a husou můžeme najít ve dvou legendách. Ta prvá praví, že husy svatého Martina při kázání tolik rušily, že nyní pykají na svatomartinském pekáči. Druhá legenda praví, že se svatý Martin před svou volbou biskupem ze skromnosti skrýval v husníku, ale husy ho svým kdákáním prozradily.
Ať už to bylo tak, nebo úplně jinak je je jedno. Každopádně husa patřila k tradičnímu pokrmu. Rozdělování jejího masa mělo určené pořadí. Nejnižší sluha dostával křídlo, aby prý při práci lítal, vyšší sluha stehno, hospodář sám si nechával zbytek. Kůže z husích nohou se dávala do střevíců pod nohy, aby se nepotily nebo mezi prsty, aby nerostla kuří oka.


Podkovy sv. Martina
Neméně známé je i svatomartinské pečivo ve tvaru podkov. Kromě hus byly obvyklým jídlem na sv. Martina svatomartinské rohy, rohlíky nebo podkovy svatého Martina. Martinskými rohlíky podarovávala děvčata své hochy. Velikým rohlíkem, plněným mákem nebo povidly býval podarován ze služby odcházející čeledín nebo děvečka.

 Martinské ohně

 

V germánských zemích se svatomartinské křesťanské zvyky pojí s pradávnými pohanskými. V předvečer svátku svatého Martina se v Porýní, Holandsku a Belgii zapalují ohně jako dík za ukončenou sklizeň a jako prosba o ochranu v přicházející zimě. Ohni byla připisována očišťující síla, od velkých fater lidé zapalovali louče a procházeli s nimi osady a města.