Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dračky neboli draní peří

27. 10. 2010

     Husy se dříve na vesnicích chovaly téměř v každé chalupě. Tradičně po skončení polních prací začalo se na vesnici drát peří. Pokračovalo se i po Novém roce skoro až do března, kdy ještě jsou dlouhé večery. Hospodyně se mezi sebou domluvily a plánovaly, aby pozvané ženy mohly jedna druhé pomoci.
     Byly to hezké sousedské večery. Chodila i svobodná děvčata . Hodně se zpívalo, vyprávělo, kdo s kým chodí, o tajných láskách, o svatbách, co kdo zažil zajímavého. Také o světýlkách a hejkadlech, divoženkách a jiných nadpřirozených jevech a bytostech, až strachem děvčatům vstávaly vlasy na hlavě. Peří na draní se několik dnů před tím dalo naschnout v proutěných koších ke kamnům. Peří se vyndávalo na stoly před dračky, sedrané se hrnulo do mísy. K půlnoci připravila hospodyně pohoštění. Kávu, čaj, buchty nebo koláče s mákem. Každá žena obdržela v sáčku jako výslužku něco málo z pohoštění. Tradice draní peří se dodržuje dodnes a i když je pojata spíše jako přátelské posezení, jistě má něco do sebe . Manžel ještě teď vzpomíná, když jeho babička se sousedkami draly peří, vyprávěly příběhy a popíjely kmínku – to je dobrá kořalička.                                                                                                Vždyť už babičky Barunce říkávala, že „dobrá hospodyně pro peříčko i plot přeskočí“. Velkou chloubou nevěst bylo, kolik hotových peřin má do výbavy. Vždyť v peřinkách je nejlepší odpočinek. Proto draní peří, i když je to práce piplavá, je stále potřebná. Tohoto se můžete držet pouze tehdy , pokud nejste alergičtí na roztoče.

Ubylo nám sice husí, ale my si víme rady, peří nahradíme recepty a kulinářskými zázraky.