Jdi na obsah Jdi na menu
 


Adventní čas a jeho důležitá zastavení

16. 11. 2009

Slovo advent pochází z latinského adventus tj. příchod. Od roku 380 jím označujeme období církevních příprav na vánoční svátky. Vedle církevně laděného předvánočního času, plného napětí a očekávání, pochází obyčeje tohoto období z pradávna z pohanského období. Něco starého končilo a nové se rodilo.

Den sv. Ondřeje byl věšteckým dnem. Magické úkony se týkaly předvídání budoucnosti: kdo se ožení, kdo onemocní.

Barbory mají svátek 4. prosince. Mnozí z nás si dávají do vázy větvičky“ barborky“ jen pro radost. Dříve se věřilo, když vykvetou, bude svatba. Barbora také představovala tajemnou osobu, která obdarovávala děti.

Sv. Mikuláš byl uctíván jako ručitel šťastného manželství, patron a ochránce mořeplavců, mlynářů a obchodníků. My ho známe spíše jako důstojného dobrotivého muže ve společnosti trestajícího čerta a nadělujícího anděla.

Podle juliánského kalendáře zavedeného Gaiem Juliem Caesarem a platného až do roku 1582 se zimní slunovrat slavil na Lucii, tedy o 10 dní dříve než dnes. Lucie měla nejčastěji podobu bíle zahalené ženy s velkými zuby. V jižních Čechách měla dlouhý zobák. Byla symbolem čistoty a ochránkyní přadlen. Na její svátek se však příst nesmělo.

Betlémy se objevily v 16.století, ale k rozkvětu lidového betlemářství docházelo až v 2. polovině 19. století a po roce 1900.

Drobné dárky se nejprve pokládaly k jesličkám. Zvyk zdobit vánoční stromek jsme převzali z Německa. O Vánocích roku 1812 překvapil po večeři společnost ředitel Stavovského divadla pan Jan Karel Liebich nazdobenou štíhlou jedličkou se svíčkami a pozlacenými řetězy.

Zeleň však od pradávna nechyběla. Větvičky z chvojí se pokládaly na vánoční stůl nebo se nad něj zavěšovaly. Věřilo se, že přinášejí štěstí, zdraví a úspěch.

Vánoce v křesťanském pojetí jsou oslavou narození malého Ježíška. Na Štědrý den hospodyně s rukama od těsta vyběhly do sadu obejmout stromy, aby zajistily úrodu na příští rok. Celý den se zachoval přísný půst, jen děti směly sníst kousek chleba. Slepicím se sypalo zrní do magického kruhu, aby nezanášela vejce. Na stole nesměla chybět ošatka se všemi obilninami, aby se zajistila úroda. Večeře bývala bohatá, měla mít devatero jídel. Věřilo se, že čím více chodů, tím více snopů na poli. Zbytky jídel od večeře se dávaly jednak dobytku a drůbeži, jednak se zakopávaly v zahradě, aby stromy dobře rodily. Část jídla se házela i do studně, aby byl dostatek dobré vody a část dostal i oheň, aby neškodil.

Na Boží hod se nepracovalo, neuklízelo, nevařilo, ani lůžko se nestlalo.

Na Štěpána dostávali čeledíni výslužku a někteří odcházeli hledat si službu jinam. Nám tento den připomíná koledování.

Koledovalo se i na Nový rok s proutkem v ruce. Proutkem se netrestalo, symbolizoval štěstí a úspěch. Svátkem Tří králů končí období Vánoc. Chodívalo se na koledu, ale také se věštila budoucnost. Naposledy se v tento den rozzářil stromeček. Jen někde voněl až do Hromnic, to je do 2.2., kdy se  zpravidla  betlémy stěhovaly do komor a na půdy. Dny plné kouzla a pohody skončily.